huskey

hyracotherium

 

HYRACOTHERIUM
Bylo nebylo, dávno tomu (nějakých dejme tomu 60 milionů let)... žil na světě tvoreček jménem Hí. Jeho svět, to byl les s travnatým podrostem. Tráva byla vyšší než on. Nebyla příliš vysoká, to on byl malý. Tam běhal a hrál si s kamarády, schovával se před dravými ptáky. Na noc si mezi kořeny vyhrabal pevnými prstíky spací jamku, pozoroval hvězdy a představoval si jaké to bude až bude velký. Až vyroste, tak už se nebude bát ptáků. Bude mnohem, mnohem vyšší než tráva! Bude mít rovný silný hřbet, místo prstíků bude mít pevná kopyta díky kterým poběží rychle a jistě. Rychleji než vítr, který mu bude česat hřívu! (Tu si taky nechá narůst!) Tvorečkovi se už zavírají oči ale ještě si představuje jak si ochočí nějakého tvora, který mu bude nosit čistou vodu, trávu i v zimě když je všechno pod sněhem a bude mu čistit srst a kopyta ... možná ho za odměnu povozí na zádech ... ano, až vyroste bude tak silný a krásný ... ví to, protože už přímo vidí ten obdiv úctu a lásku v očích tvora se kterým jednou ... ... ... a pak už skoro ve snu si představí svoji sestřičku v legračním pruhovaném pyžamku a bratránka, který si místo dlouhé hřívy nechal narůst velké uši, zasměje se a spokojeně usne.
Eohippus Žil v eocénu ( před 55- 45 miliony let). EOHIPPUS= JITŘNÍ KŮŇ nebo KŮŇ ÚSVITU (kůň úsvitu dějin). HYRACOTHERIUM je synonymum slova EOHIPPUS. Je to nepřímý předek dnešního koně.
POPIS:
Je to malé zvíře (srovnáváno s foxteriérem) s vypouklou zádí. Malá hlava s krátkými čelistmi a očima téměř ve středu hlavy omezovala vidění do strany, zato však zlepšovala vidění prostorové. Tělo s krátkými končetinami mělo na předních nohách čtyři prsty a na zadních nohách tři prsty. Na končetinách byla silná vrstva rohoviny (kopýtka) a za prsty měl nášlapný polštářek (jako daman). Roztažitelné chodidlo a pohyblivé prsty sloužili k rozložení váhy. Pozůstatek prstů je tzv. ostruha. Osa končetin procházela třetím prstem. Zuby měly nízké korunky (asi jako opice) pro žvýkání jemných šťavnátých listů. Eohippus měl 44 zubů a na stoličkách jasné zřasení skloviny (jako dnešní koňovití). Vážil 5,5 kg. Zbarvení srsti bylo asi jako u jelenovitých (světlé skvrny nebo proužky na tmavém podkladě).

beagle-harrier

 

Fleur - beagle harrier

foxteriér

Okapi

Zvířata (lidi patří mezi ně) jsou stále nespokojená se svým vzhledem. Nechávají si narůst větší mozky, rychlejší nohy, silnější drápy, módnější vzorování srsti... Vřeštící a poskakující opice se ze stromů přestěhovala do měst a zvětšený mozek jí působí akorát psychické problémy. Okapi zůstává po celou dobu stejná a spokojená. Kdo z těch dvou je asi moudřejší.
Okapi johnstonova. Přestože je okapi na první pohled podobná zebře, je to příbuzná žirafy. Pro svět byla objevena teprve v roce 1901 ale přitom je to živoucí fosílie - potomek třetihorních žiraf. Žije samotářsky a skrytě v hustém lese střední Afriky. Má hladkou, sametově plyšovou srst, která mění barvu podle úhlu dopadu světla od tmavě červenohnědé až po černou. Samice jsou v vyšší a těžší než samci, ti mají naproti tomu dva růžky na čele.
(Z toho je jasné, že naše Okapi je samička. Jmenuje se Aibu - to znamená plachá)